Od malička jsem se zajímal o přírodu, učil jsem se rozpoznávat druhy zvířat z televize, ze samolepek, které jsem sbíral a hodně si jich zapamatoval. V pubertě to pokračovalo, neustále jsem jezdil na kole do přírody, nebo na ryby a vnímal vše kolem sebe. I dnes je můj vztah k přírodě stále silnější a jsem za to rád. Naučil jsem se rozpoznávat většinu zvěře z ČR. Ptactvo často i podle zpěvu. a ty květiny… O těch bych mohl vyprávět hodiny a hodiny. Dnes miluju přírodu obecně, podle mě to do sebe všechno dokonale zapadá a když se člověk zaměří na jeden obor, uniká mu všechna krása okolo…
Miluju hory, jejich výhledy, horské louky, potoky, jezera, ale i bažiny, močály, slatě, prameny, lesy… Když se nedívám do dálky, sleduju detaily, ztiším se a hned vidím, jak v prameni potoka vzniká život, jak se rozlije voda na louku a hned je tam mikro život, drobní vodní živočichové, okolo rostliny a okamžitě i hmyz. V lese rostou houby, klíčí malí semenáčci možná budoucích stromů, často potkám srny a rozrytou půdu od divočáků, občas jeleny, muflony, hodně druhů ptáků… Miluju, jak na jaře kvetou keře trnek a ovocné stromy, když si sednu na louku, tak vítr přivádí všechny možné vůně bylin rovnou do nosu, občas je vidět motýl, čmelák, včela.
Když někomu vyprávím o květinách nebo bylinách, které jsem viděl na jednom místě, často se setkávám s překvapením, že se dají najít obecně ve volné přírodě nedaleko nás. Občas si říkám, že si snad lidé neuvědomují, že se všechno nemusí pěstovat, aby to existovalo. Mnohokrát jsem se setkal s tím, že si sednu na louku, nejdřív cítím mateřídoušku, za chvilku ji vidím, nebo najdu dobromysl (Oregano), ochutnám, nebo si ukousnu nějakou jinou bylinu. Je nesmírně zajímavé, kolik je v přírodě květin. Často jsou obecně známé, ale spíš jako slova – to, jak ty známé rostliny vypadají, už ne. Například lýkovec jedovatý: většina lidí by pochopilo, že je jedovatý, ale kdybych ho někomu přinesl sníst s tím, že je to jedlý šeřík, tak tomu uvěří.
K botanice mě pomohl vypěstovat velký vztah Libor Zdařil, který je taky nadšenec do přírody a do květin. Jezdili jsme je spolu fotit po celé republice a já nestihl věřit svým očím, jaké nádherné kouty přírody, dnes maloplošná chráněná území, tu ještě máme. Myslím si, že jsem znal hodně z české přírody, ale přesto například orchidej jen tu pěstovanou z květinářství. Netušil jsem, že jsou u nás divoké orchideje v přírodě a dokonce že tolik druhů. Mnoho z nich jsem hezky nafotil a dělal z něj kalendář, nebo je fotil jen tak. Jakmile jich člověk vidí několik z nich z detailu, tak si vzpomene na ty kupované – šlechtěné do tisíce barev tak, aby si vybral každý. Mně už tyhle orchideje připomínají ty plastové. Ale příroda! – Ta je umí vytvořit v neuvěřitelných tvarech a barvách.
Samozřejmě když už znám tolik bylin, cesta k tomu, abych začal některé základní z nich sbírat na čaje a podobná léčivá využití, už byla hodně krátká. Třeba se mi touto formou povede vás něco z mých znalostí jednoduše naučit.
Aby toho náhodou nebylo málo, jednoho dne jsem se rozhodl, že začnu včelařit. Než jsem se k tomu rozhodl, začal jsem pomáhat dědovi, který včelařil. Potom jsem to viděl: začal jsem ještě více vnímat, jak to v té přírodě všechno do sebe krásně pasuje a že ona si obvykle poradí. V poslední době koluje poměrně moderní informace o tom, jak jsou včely nesmírně důležité pro náš život na této planetě, údajně už o tom povídal Albert Einstein za svého života. Také se dnes hodně mluví o tom, jak po celém světě včelky hromadně ubývají. Jak je dnes normální, ke každé informaci se najde hned několik opozičních informací, takže nebudu řešit, jestli je to pravda, nebo ne. Když ale vidím, jak neustále lidstvo dává přírodě pořádně zabrat, tak bych se tomu vůbec nedivil.
Včelí život je zároveň tak fantastický až neuvěřitelný, že rád předám informace dál čtenářům, kteří si to rádi přečtou. Obvykle, když o včelách nebo včelaření vyprávím, hodně lidí to zajímá a většina z nich zná, že jsou v úlu dělnice, trubci a matka. Já se dokonce na základní škole dozvěděl, že trubci nic nedělají, a proto je na podzim dělnice vyhází z úlu ven, aby jim nesežrali zásoby… Protože nevčelařím průmyslově nebo pro zisk, sleduju detaily a snažím se včelařit tak, abych to včelkám co nejvíce usnadnil. Med, který jim potom beru, zatím stačí pro mne a mé přátele, a protože miluju přírodu, nehodlám tak dokonalý výtvor čímkoliv nastavovat, ředit, špinit, kontaminovat, nebo ho jiným způsobem likvidovat. Bohužel se s tím ale můžete setkat. Vždyť jde jen o peníze, tak čemu se divit, že? Rád bych vám tedy předal své informace i o včelím světě a podělil se o rady, které by se vám mohly hodit.
Je toho tedy už poměrně dost, co bychom chtěli předat dále, proto pro vás ve spolupráci s mojí ženou Petruškou připravujeme články o přírodě, o kytkách, o bylinkách, o včelách, o medu a třeba i nějakých receptech 🙂