Ve včelím úlu společně dokonale žijí a v dokonalé harmonii fungují: jedna matka, trubci a dělnice. O každém jsem připravil samostatný článek v tomto blogu, tyto včely tvoří dohromady společenstvo, kterému říkáme včelstvo.
Dělnice představují nejpočetnější skupinu v úlu. Dorůstají do velikosti 12-14 mm. Jsou to včelí samičky s nevyvinutými pohlavními orgány, proto se nemůžou pářit s trubci. Jejich stádium vývoje z vajíčka po samotné vylíhnutí trvá 21 dní. Na jaře a v létě může být u zdravých a silných včelstev až na 60 000 dělnic.
Včela dělnice má žihadlo. Její žihadlo je duté a je napojené na jedový váček. Na žihadle má zpětné háčky, které po bodnutí znemožňují jeho vytažení z rány. Proto si ho včela po bodnutí žihadlo utrhne i s jedovým váčkem a následně umírá. Jedový váček tak do rány postupně vypouští další jed. Pokud vás tedy bodne včela, je potřeba z těla co nejrychleji odstranit žihadlo i s jedovým váčkem, aniž byste se jedového váčku dotkli. Jak se zbavit včelího žihadla popisuju v dalším článku (v přípravě).
Málokde se dnes dočtete také zajímavost, že v případě, kdy včela bodne jiný hmyz, umí zpětné háčky na svém žihadle zase zatáhnout a žihadlo z protivníka uvolnit. Žihadlo si utrhne v případě, že bodne do něčí pružné kůže, kde háčky uvíznou. Zároveň se při vytržení jedového váčku uvolní i člověkem vnímatelné feromony, které jsou jakýmsi chemickým signálem hromadného útoku ostatním včelám v blízkosti. I z tohoto důvodu je včelař velmi opatrný při své práci, aby zbytečně nezranil své včely.
Dělnice zastávají opravdu mnoho činností jak v úlu, tak mimo něj. Každá jejich role je jednoznačně určena podle stáří včely. Více o jednotlivých rolích najdete v článku o vývojových stádiích včel (v přípravě).
Délka života dělnic je poměrně krátká – obvykle 6-8 týdnů (na jaře a v létě), protože se doslova upracují k smrti. Jejich prací není jen vyhledávání a donášení potravy, pylu a nektaru pro výrobu medu (pozn. včely med vyrábějí v úlech, nenosí jej hotový), ale také výroba voskových plástů, krmení matky a plodu, čištění buněk, střežení úlu, příjem, odebrání a umístění donesených surovin, větrání a termoregulace úlu, v neposlední řadě včely v úlech vše dezinfikují a zalepují propolisem, vše, co není pevné, navíc zalepí svým úžasným voňavým voskem, stejně jako již hotový, zralý, dostatečně zahuštěný med v buňce zavíčkují opět víčkem z vosku, který vylučují ze svých voskových žláz.
Další včelí záhada:
Včely pátračky, které jsou nejstarší a nejzkušenější z dělnic, mají za úkol vyhledávat zdroje snůšky. Po příletu do úlu předávají informaci o nově nalezeném zdroji pomocí “tance”. Pohybují se po rámku, třepetají křídly a celými tělíčky, krouží přitom jakési osmičky, čímž ostatním včelám sdělují přibližnou polohu, vzdálenost a azimut nového zdroje. Nejnovější poznatky pomocí velmi moderních technologií, které dokázaly včely podrobně sledovat, zjistily, že při svém tanečku dávají ostatním jako důkaz i vzorek svého nálezu, že podle intenzity provedení svého přesvědčivého tance určují sílu (množství) nového zdroje a dokonce, aby bylo dohledání zdroje přesnější, vypouští po cestě za zdrojem jakousi pachovou mapu.
Koncem srpna se začínají rodit dlouhověké včely (někdy nazývané jako zimní), jejich hlavním úkolem je vychovat zimní generaci včel a zajistit přežití matky do jara. Na konci léta by měly být úly plné zásob pro přežití včelstva až do dalšího jara, také se líhne mnohem menší množství včel, které je třeba krmit. Proto jsou zimní včely mnohem méně opotřebované, jsou lépe vybavené na zimu, a proto je jejich délka života přibližně 10-ti násobná. Dlouhověké včely žijí přibližně 6-8 měsíců. Ano, dalo by se říci, že “včelí sezona” je velmi krátká, a to od dubna do konce června, nebo začátku července (záleží na poloze místa a také na počasí) a zbytek roku jde jen o přežití a přípravy na novou sezonu.
Včely dovedou přežít opravdu velkou zimu. Základem přežití včelstva je včelí královna, a proto se kolem ní ostatní včely semknou do chomáče ve tvaru koule. Tvar koule má nejmenší povrch a tudíž nejmenší ztráty tepla. Uvnitř chomáče svými tělíčky a jejich vibracemi dokáží i během mrazu s přehledem udržet teplotu mezi 20 a 30°C podle toho, jak velká je zima, se v chomáči více či méně načkají a regulují tak teplotu uvnitř. Aby včely, které jsou na kraji chomáče neumrzly, střídají se mezi sebou. Zahřáté včely se ze středu chomáče přemísťují na povrch, aby se včely z povrchu mohly zahřát.
